Ukázka z referátu Antické divadlo:
... městu a poskytovat kursy rétoriky. Později dochází
k jejich úpadku a řada autorů kritizovala jejich sofistiku ? ochotu vést
slovní sporo cokoliv, bez ohledu na realitu, pravdu, zásady.
Aristoteles
Největším z řeckých myslitelů, který zformuloval řadu principů,
na nichž stojí rétorika dodnes, byl Aristoteles. Jeho nejznámější spis se
nazývá Rétorika. Aristoteles se zabýval celou řadou věd. Někdy bývá nazýván
?akademií věd starověku?. Byl vychovatelem Alexandra Velikého. Pro
rozvoj myšlení o společnosti měl kardinální význam. Zvláště významnou
pro společenské vědy je jeho definice člověka : ?Člověk je tvor společenský?,
bytost jejíž hlavní znaky , především řeč, vytvářejí společnost.V r.
347 napsal svůj spis Rétorika ve třech knihách. V nich ukazoval, že řeč
je třeba chápat jako nástroj komunikace . z toho plyne, že její hlavní
funkcí je zajišťovat soudržnost lidské společnosti. Pro každého člověka,
který se chce zabývat rétorikou, jsou významné tři nauky, kterými by měl
projít.: natura ? ars et doctrina ? exercitato.
- Natura znamená uznání, že pro mistrovství v řeči jsou důležité
předpoklady dané přírodou : zdraví, dobrý dech, znělý hlas, odpovídající
vzhled, bystrost ducha atd. je proto nerozumné chtít od kohokoliv
vynikající výsledky v rétorice, jestliže trpí těžkým
astmatem. Objektivně ovšem platí, že přes 95 %lidí má základní předpoklad
stát se dobrým řečníkem . - Ars et doctrina ? tedy umění a věda. Aristoteles velmi předvídavě
ukázal, že rétorika má své zákonitosti, které popisuje teorie a tu
je nutno zvládnout. Ale že je to také umění, a to je nutno nejen z knih
studovat, ale i ze života se učit, poslouchat nejlepší řečníky a umět
napodobit umělecké prvky v jejich řečnických vystoupeních. - Konečně třetím úkolem, vyžadovaným klasickou rétorikou, je
exercitáto. Jde o to, že dobrý rétor nevzniká jedním geniálním
projevem, nýbrž poctivou a dlouho opakovanou dřinu. Opakováním, novými
a novými pokusy, i když ten první skončil přímo katastrofálně.
Aristoteles mnoho přemýšlel i o osobnosti řečníka. Protože řeč byla
pro něho především nástrojem komunikace, a tedy mohutnou silou společenskou,
vyžadoval o rétora ethos (mravní zásady, pravdivé ideje), pathos (schopnost
působit na city lidí) a logos (rozvinutý rozum, moudrost schopnost logiky).
Pěti prvky klasické rétoriky, kterými se ukazovalo rétorům, jak připravovat
projevy, aby obstály v senátě, před soudem či před studenty, byli :
invence (vyhledání důkazů), organizace, styl, zapamatování a přednes. V duchu
těchto principů klasická rétorika vytyčila stále platné požadavky na
stavbu projevu. Každý přednes má mít vždy úvod stať a závěr. V klasickém
Řecku se ona stať (podstata) nazývala argumentatio a byla považována za jádro
projevu, těžiště rétorického vystoupení. Byla to rozhodující část
projevu.
Historie přináší mnoho důkazů, že lidé už před tisíciletími si
byli vědomi síly slova a významu řeči. Jistě ne náhodou zařadil i Budha
mezi osm hlavních lidských ctností řeč.