Ukázka z referátu Hamlet
... té, která ho po léta zahrnovala největší přízní. (Hrabě Essex) Shakespeare však do Hamleta vložil vnitřní zkušenosti, když sám stál na rozcestí a uvažoval \"co člověk jest, když hlavní dobro a kupné jeho času jest krmení a spaní ?\", když se mu drobily jistoty a za nimi se černala propast zániku a nebytí.
V Hamletových úvahách o smrti - snu je tolik naléhavosti a opravdovosti, že jich nemůžeme pokládat za pouhou báseň bez osobního podkladu, zvláště uvážíme-li, že stejně naléhavé jsou také jeho projevy a že se svou subjektivností značně liší od severské pověsti i od jejího podání u Belleforestra. Hamlet je nejpropracovanější a duševně nejprohloubenější postave, kterou Shakespeare převzal. Žádného jiného nenaplnil tolika rozpory mezi srdcem, rozumem a prostředím jako právě tohoto váhavce, jenž tak často přemýšlí, jak a kdy by vykonal pomstu, k níž ho zavázal otcův duch, ale pak jedná z okamžitého vnuknutí.
Nejistoty, které ho trápily, odpor k lidem, kteří se provinili na jeho otci, opovržení špehy a vyzvědači, vydávajícími se za jeho přátele, ba i ten děs \"před něčím po smrti\", před krajem neznámým, \"od jehož břehů žádný poutník se již nevrací\" - vše, co mu brala radost z bílého dne a svádělo ho k myšlenkám temným nebo co jej naplňovalo bolestným hněvem - to vše rozrušovalo básníka dříve než jeho hrdinu. Zdá se, že choroba, která podlamovala vůli dánského prince, jako \"puchýř\" se usadila jeho matce \"na čele lásky nevinné\", otrávila Ofélii \"jedem hlubokého žalu\" a jako zimnice s horečkou řádila v krvi Claudia, působila na Shakespeara, když tvořil nebo přetvořoval Hamleta. Jako by byl zasažen nákazou, která mu nadlouho zatemnila obzor, odňala jasný humor, podráždila citlivost, zbystřila smysl pro všechno zlo a změnila tvůrce Falstaffa, největší anglické komické postavy, zakrátko a nadlouho v tragika nebývalých rozměrů a drtivé síly.
Celý referát Hamlet